K zákazu propagace komunismu a nacismu
Levice odmítla zákaz propagace komunismu a nacismu - žijeme opravdu v demokracii nebo si na ní jen hrajeme?
Musím reagovat na dnešní zprávu, že zákon o zákazu propagace komunismu a nacismu byl zamítnut v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Pokusím se zde zmínit několik, dle mého velmi závažných, důvodů, které jasně ukazují proč se měl takový zákon přijmout.
Předně se musím ohradit proti argumentům typu "už je 16 let po revoluci a taková gesta jsou zbytečná" nebo "16 let po revoluci, to už je pozdě." Nejde rozhodně o zbytečné gesto, ale o konečnou odpověď, zda-li jsme se vnitřně srovnali se svou minulostí. Se svou minulostí jsme se dodnes nedokázali vyrovnat, jak je vidět z rozhodnutí části Poslanecké sněmovny (KSČM a ČSSD). Druhý, často zmiňovaný argument je ještě méně obhajitelný. To je stejné jako říci, že soudit vraha po 16 letech je už pozdě. Demokratická společnost přece musí soudit vždy bez ohledu na to, kdy byl zločin spáchán. Tolik k etické (lidské) podstatě zákona.
Nyní se na celou věc podívejme z hlediska politického systému a vysvětlíme si, proč je komunistická strana překážkou demokracie. Komunistická strana v České republice je typickou stranou, která je odborně nazývána "antisystémovou" (dle Sartoriho), jde tedy o stranu relevantní, která však disponuje vyděračským potenciálem. Jinak řečeno, oficiálně s ní nikdo nespolupracuje, ale protože je součástí Poslanecké sněmovny, je dobré s ní počítat a občas se může i hodit. KSČM toho dokáže maximálně využít. Co je to vlastně antisystémová strana? Jde o stranu, která by v případě vítězství ve volbách usilovala o změnu politického systému z demokracie na některý z totalitních režimů. Pokud si někdo naivně myslí, že by si to nedovolila, dovolte mi připomenout, že jsme samostatným státem s vlastní suverenitou, kterou nikdo, zdůrazňuji nikdo, nebude narušovat na základě politických změn. Můžeme uvést hned několik příkladů z minulosti, které jistě velmi dobře znáte. Stačí si jen vzpomenout, že ve 20. století nám nikdo nepomohl. Připomeňme si například roky 1938, 1948 a 1968.
Současní komunisté se snaží tvrdit, že o změnu politického systému neusilují, ale po přečtení jejich programu je to překvapivě zřejmější, než ve volbách v roce 1946. Připoměňme si, že před těmito volbami dokonce vystupovali s hesly, že živnostníci se budou mít lépe (důkaz ke stažení http://www.heissler.cz/ke-stazeni/zivnostenske-nedelni-noviny-1946.pdf). Nebezpečí komunistické strany je již jen v tom, že se pomocí současné ČSSD dostávají k důležitým funkcím, čímž si zajišťují své budoucí pozice.
Jde-li tedy o stranu antisystémovou, nemá co dělat v poli demokratických stran, protože svou účastí demokracii vlastně popírá.
Ještě jedna pragmatická poznámka; tím, že se pravidelně dostávají komunisté do Poslanecké sněmovny, narušují celý politický systém a v důsledku toho po volbách nelze vytvořit akceschopnou vládu. Důkazem toho je například současné období (2002-2006), kdy došlo k vystřídání tří vlád. Vlád, které jsou reprezentovány naprosto heterogenními politickými stranami, jejichž programy jsou zcela rozdílné, nemluvě o ideových postojích.
Zákazem propagace komunismu by tak došlo k přejmenování všech stran nesoucích tento název. Nastal by tak určitý rozkol mezi voliči těchto stran (především u voličů KSČM) a tím i ke ztrátě jejich hlasů ve volbách. Strana by pak mnohem rychleji odumřela. Tento zákon se tak mohl stát účinným lékem na rakovinu politického systému České republiky. Možná by se nevyléčila úplně, ale došlo by k zastavení její zhoubnosti.
Na jedné straně mi připadá, že někteří z nás již zapomněli na doby nedávno minulé a na zločiny páchané státem na lidu. Na straně druhé se ale obávám, že je zde stále mnoho těch, kteří by se rádi do této doby vrátili a jsou odhodláni proto udělat vše.
Zákon měl rovněž obsahovat i zákaz propagace nacismu. Ti lidé, kteří nepodpořili tento zákon, v mých očích klesli pod úroveň rohožky na čištění bot. Vždyť obhajoba zločinu se rovná zločinu samému.
Závěrem Vás tedy prosím, zvažte koho půjdete volit. Protože já osobně žiji rád v demokratické společnosti a domnívám se, že většina obyvatel této země si demokracie váží.