Životopis
Od narození k ukončení základní vojenské služby
Narodil jsem se ve znamení Vah dne 15.října v roce Tygra 1974 v Praze. Vyrůstal jsem v Praze - Radlicích a mé dětství bylo šťástné. Především díky mým rodičům a nejbližším. O tři roky později jsem se konečně dočkal své sestry Evy, kterou jsem si prý hodně přál. Na základní škole jsem byl spíše "raubířem" než uvědomělým žákem. Základní škola pro mne znamenala vcelku utrpení, protože jsem se většinu času nudil a hledal zábavu v něčem jiném. Hodně jsem četl odbornou a dokumentaristickou literaturu a věnoval se především počítačům. Již v osmi letech jsme díky známým v SRN získali osobní počítač Commodore +4, na kterém jsem se záhy naučil programovat a tak běžné učivo základní školy nebylo příliš lákavé :-) Věnoval jsem se také historii, kterou miluji dodnes.
Částečným vysvobozením pro mne byl až odchod na střední školu. V rámci rodové tradice jsem v roce 1989 začal studia na vojenské škole, tedy přesněji na vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Praze - Ruzyni. Během několika měsíců jsem se stal zástupcem velitele čety a dokonce na přechodné období i velitelem čety. Při "velkých reformách" v armádě v prvních letech po revoluci jsem se rozhodl, že v české armádě za tohoto stavu, kdy se odměňují neschopní a trestají schopní, nehodlám déle zůstat. Ve svých 17. letech jsem tedy opustil střední školu a začal pracovat.
Zažil jsem ještě plně funkční "socialistické" ČKD. Ještě dnes nechápu jak ten podnik mohl fungovat tak dlouho :-) Pak jsem krátce pracoval jako "noční vrátný" u bezpečnostní agentury. Z obou těchto zaměstnání jsem si odnesl jisté poznatky, které mi dnes pomáhají lépe chápat některé věci, které se řeší i na radnici. V roce 1993 jsem nastoupil dne 5. července na základní vojenskou službu. Sloužil jsem v Podbořanech u tankového pluku jako řidič polní kuchyně. Bohužel na vojně mě potkala tragédie, která nejvíce ovlivnila můj život až do dnes. Po tragické nehodě nám zemřel otec, který pro mne byl vždy velkým vzorem. To vedlo k mému předčasnému odchodu z vojny (po sedmi měsících) a návratu domů, abych tak vypomohl matce. Sestra byla v té době na střední škole a ztráta otce byla znatelná i po ekonomické stránce.
Počátky samostatnosti
Po návratu z vojny jsem se nakrátko vrátil k bezpečnostní agentuře a začal jsem hledat zaměstnání, při kterém bych mohl dostudovat střední školu. Po několika nezdarech jsem zakotvil ve strojírenské firmě pana Kašpara, jako manipulační dělník. Postupně jsem se však vypracoval do vyšších pozic a staral se tak o počítače, software (i vlastní) a k tomu i spoluřízení v jedné sekci. Pan Kašpar mě do jisté míry ovlivnil právě ve vnímání politiky. Především pak v tom, jak by měl stát vystupovat vůči podnikatelům. Při práci v této firmě jsem v roce 1996 úspěšně odmaturoval na gymnáziu v Pernerově ulici na Praze 8.
Při studiích na gymnásiu jsem se stačil poprvé oženit. V roce 1997 jsem se osamostatnil a začal provozovat vlastní živnost "Poskytování software". Také jsem se podruhé oženil (již po více jak roční známosti). Mojí ženou se stala Jaroslava Fouňová z Útěchovic (Hamr na Jezeře). Do této části podhůří Lužických hor jsem tehdy jezdil za svým bratrancem a sestřenicí. Jezdím tam do dnes a velice rád. Ten kraj mě očaroval. Stejně tak mám rád Mělnicko a Český ráj.
Záhy (6.6. 1998) se nám narodila první dcera Viktorie. Po čtyřech letech (28.10.2002) se narodila ještě Rosalie. V současnosti jsou již obě školou povinné.
V roce 2009 jsme se po delší odluce ve vztahu a po dohodě se svou ženou Jaroslavou rozvedli. Přestože jsme měli vztah plný i krásných chvil, něměli jsme k sobě tak blízko. To se stává a vina není na ničí straně a když už tak spíše na mé, že jsem to nedokázal identifikovat na začátku vztahu. S dcerami se pravidelně vídám a mimo běžné povinnosti se aktivně zajímám a podporuji je v jejich aktivitách.
Podnikání
V roce 1998 jsem založil společnost s ručením omezeným. Po prvních úspěších přišly také neúspěchy, které jsou již historií a dnes firma prosperuje a dává práci jiným. Každý takovýto postřeh či zkušenost je pro mě velmi významný. V roce 2007 jsem společnost přenechal svému společníkovi a zůstal tak na volné noze jako OSVČ.
Politika
Do politiky jsem vstoupil na základě oslovení svého obchodního partnera a známého, zda-li bych neměl chuť reprezentovat tehdy vznikající stranu Evropští demokraté. Jako nestraník jsem nabídku přijal a pustil se do organizování předvolební kampaně na Praze 5. S pomocí Zdeňka Rygla, Olgy Sedláčkové, Dagmar Bouškové a dalších, jsme dokázali nemožné a někteří z nás byli zvoleni do zastupitelstev. Tak jsem se stal členem zastupitelstva MČ Praha 5. Následoval můj vstup do strany ED, ale po prvním řádném sněmu, který neprobíhlal (nejen dle mého názoru) zcela korektně a k příliš velkým rozporům v oblasti případné spolupráce (vždy jsem prosazoval za určitých podmínek spolupráci s ODS) jsem se necelý rok po vstupu do ED rozhodl z jejích řad vystoupit. Stal jsem se tak nezávislým členem zastupitelstva. Místostarostou Petrem Horákem mi bylo nabídnuto členství v nově vznikajícím poslaneckém klubu KPP5 (Klub pro Prahu 5), který byl tvořen nezávislými zastupiteli. Nabídku jsem přijal. Stal jsem se tak členem koalice ODS, US-DEU a KPP5. V červnu 2005 jsem se pak stal přímo členem klubu ODS a od 20. září 2005 jsem se stal členem ODS.
V roce 2012 jsem se rozhodl, že neprodloužím své členství v ODS. Je tomu hned z několika důvodů. Dlouhodobě nesouhlasím s uplatňováním politiky ODS ve vztahu k EU. Byť by ODS měla více hájit zájmy ČR, nečiní tak. Již podpisem Lisabonské smlouvy jsem přemýšlel, zda v této straně zůstanu. Následná pomoc Řecku mě opět zklamala a i další postoje ODS vůči EU jsou nedůsledné. Jedinou výjimkou je snad nepřipojení k fiskálnímu paktu, ale to přičítám k zásluhám spíše prezidentovi ČR. Dále jsem nebyl spokojen již delší dobu s přístupem k podnikatelům. Současné "reformy" s sebou nesou spíše různá omezení podnikání a chystají se další změny, které mají opět podnikání ztížit. Navíc chystaná daň pro bohaté je naprosto nesmyslnou a nespravedlivou. Jde jen o krycí manévr jak získat prostředky na důchodový účet a na nepovedenou důchodovou reformu. Jsem ekonom liberál a ODS přestala být liberální v ekonomických otázkách a podléha tlaku z venčí a možná i ze vnitř. Další chybou bylo dle mého nejmenování Michala Doktora ministrem průmyslu a obchodu, jediného ekonomického specialisty v ODS ve vysoké funkci.
To jsou zhruba hlavní důvody mého odchodu z ODS po zhruba sedmi letech působení. Nyní jsem nezávislým zastupitelem a od politických stran si chci "odpočinout". I když přiznávám, že svými názory je mi sympatická Strana svobodných občanů.
Akademická dráha
V roce 2003 jsem začal studovat na Vysoké škole finanční a správní program Hospodářská politika a správa, obor Veřejná správa - specializace Politický management. V roce 2006 jsem úspěšně zakončil studium na bakalářském stupni a získal tak akademický titul Bakalář (Bc.) a v roce 2008 jsem úspěšně zakončil magisterské navazující studium a získal akademický titul Inženýr (Ing.). V roce 2010 jsem byl přijat na doktorské studium na Vysoké škole finanční a správní.
Současnost
Dne 7. 7. 2010 jsme vstoupili před Bohem do svazku manželského s Andrejkou, nyní Andreou Heissler Klaudy. Byli Jsme spolu již druhým rokem. Říká se do třetice všeho dobrého. I kdyby se to neříkalo, jsem přesvědčen, že je to naposledy. Je zvláštní, že člověk najde toho pravého někdy tak pozdě. Hledání se vyplatilo. Můj život se ve vztahu s Andrejkou významně změnil. Respektive jsem se vrátil ke svým vnitřním přáním, na která jsem již pomalu zapomněl. Andrea je pro mne velkou oporou na cestě životem a doufám, že já budu její. Náš vztah byl 7.11. korunován narozením našeho syna Václava Friedricha.