Na slovíčko
Článek z březnového čísla časopisu Hospodář.
Herbert Heissler: „Stát podnikatelům zatím jen škodí“
 |
Přestože se může honosit tím, že mu v žilách koluje modrá krev, ví podnikatel a politik Herbert Heissler moc dobře, jaké to je živit se manuální prací. Nebo možná právě proto. „Mezi lidmi je rozšířený předsudek, že když je někdo šlechtic, štítí se práce, ale opak je pravdou. |
Rozhodně se nestydím za to, že jsem pracoval rukama, naopak, jsem za tuto zkušenost velmi rád,“ tvrdí. Poté, co předčasně odešel ze střední školy, vystřídal několik zaměstnání – pracoval jako dělník v ČKD, jako noční vrátný či jako manipulační dělník ve strojírenské firmě. Nakonec si dodělal středoškolské vzdělání, začal studovat vysokou školu, rozjel úspěšné podnikání a postupem času se octl i na druhé straně – jako zastupitel Prahy 5 a také jako předseda Obvodní hospodářské komory Prahy 5 se snaží napomáhat rozvoji podnikání.
Máte za sebou poměrně pestrou dráhu, začínal jste de facto od nuly – pomáhá vám zkušenost z dělnických profesí v podnikání nebo v politice?
Určitě mi to pomáhá od počátků mého podnikání – protože jsem sám poznal, jaké to je být zaměstnancem, vím dobře, jak se mám jako zaměstnavatel k zaměstnancům chovat. A pomáhá mi to i v politice – vím, že člověk musí někde začít, ale má možnost se dostat dál. Proto začínám na komunální úrovni.
Takže vaše ambice na komunální úrovni nekončí?
Moje určitě ne a koneckonců je to o mně známo, protože se tím nijak netajím. Říká se o mně, že jsem ambiciózní, a je to pravda. Mou minimální metou je Strakova akademie. (smích) A určitě se snažím dělat vše, co je potřeba pro splnění tohoto cíle.
Co vás přivedlo do politiky?
 |
Politiku jsem chtěl dělat už od dětství, problém byl, že jsem vyrůstal v socialismu, takže jsem si nebyl schopen dost dobře představit, jak by to bylo možné. Přál jsem si nějakou revoluci, která nakonec přišla – jinak bych nejspíš na rozdíl od mého táty emigroval. |
Takže můj vstup do politiky byl pak jen otázkou času. Nakonec mě oslovil jeden můj kamarád, jestli bych nechtěl kandidovat za Evropské demokraty. Sice jsem vždycky inklinoval spíš k ODS, ale tady byla jasná nabídka od pravicové strany. Navíc jsem si v té době myslel, že Honza Kasl má velmi dobré názory, dnes bych se na to asi díval jinak. Tak vypadal můj vstup do politiky – začal jsem se podílet na volební kampani Evropských demokratů a po úspěchu ve volbách zapustil kořeny na komunální úrovni. Pak jsem poněkud vystřízlivěl, s některými věcmi jsem nesouhlasil, a proto jsem nakonec odešel do ODS.
Jak jde dohromady podnikání a politika?
Shodou okolností už z firmy odcházím, protože se chci věnovat víc politice, kde cítím své hlavní těžiště. Vím, že na podnikání už budu mít jen málo času, takže své podnikatelské aktivity omezuji. Ve firmě, kterou jsem vybudoval, odstupuji z pozice jednatele, aby zbytečně netrpěla mými aktivitami v politice a z nich plynoucím nedostatku času, nechávám si jen živnostenský list na příležitostné poradenské služby.
Není škoda opustit kvůli politice prosperující podnik?
Rozhodně je, spousta lidí mi říkala, že dělám hloupost, ale ta firma by opravdu trpěla. Sedět na dvou židlích nejde a já opravdu chci rozvíjet především politickou kariéru. A pokud bych si chtěl u toho udržet ještě pozici ve firmě, nezvládl bych to. Jako Fischer, který jednoznačně zkrachoval proto, že vstoupil do politiky a na své podnikání už neměl čas.
Znáte problémy podnikání jako podnikatel i jako ten, který má možnost ovlivnit život podnikatelů, jako politik. Jaký je podle vás největší dluh samosprávy a potažmo státní správy vůči podnikatelům?
Co se týče samosprávy, tam je problém, že ona toho sama o sobě na podporu podnikatelů mnoho dělat nemůže. Myslím, že to, co se teď na Praze 5 děje – myslím tím přípravu informačního centra a další aktivity, které s tím souvisí, jsou maximem toho mála, jak samospráva může podnikatelům pomoct, aniž by se dostala za hranu zákona a neporušila například pravidla hospodářské soutěže. Dluh vůči podnikatelům má zcela jednoznačně státní správa, která nejen že podnikatelům nepomáhá, ona jim prokazatelně škodí. Jen takový malý příklad – já si daňové přiznání coby fyzická osoba vyplňuji sám. Pokud mi každý rok mění kolonky, docela mi to vadí, protože kdybych se nepodíval do zákona a nebyl vystudovaný v příbuzném oboru, mohl bych někde udělat chybu a octnout se v problémech.
Jak vnímáte Hospodáře?
Myslím, že jakákoli aktivita spojená s podporou podnikání je vítaná. Podnikatelé jsou totiž poměrně silně handicapovaní v tom, že za sebou nemají žádný silný subjekt, který by prosazoval jejich zájmy. Tím silným subjektem by mohla být Hospodářská komora. Jak to ale vypadá, nebude dost silná. Proto je potřeba mít vedle Hospodářské komory i další instituce na podporu podnikatelů. Proto je dobře, že existují i Hospodáři, kteří o sobě dávají svými bohatými aktivitami hodně výrazně vědět – mají svůj časopis, svůj webový portál, své kluby. Protože pokud selhává státem zřízená Komora, musí fungovat i nějaká alternativa.
A jak vznikla spolupráce Hospodářů a Obvodní hospodářské komory, jejímž jste předsedou?
Poté, co jsem se stal předsedou OHK, vyvolal jsem jednání na radnici, kde se k nám připojili i Hospodáři, a v průběhu jednání se nám podařilo najít společnou řeč. Nakonec jsme vydali memorandum o spolupráci, která vedla až k otevření Informačního centra pro podnikatele na Praze 5, které se teď blíží ke své realizaci.
Zdroj: www.podnikatelskyportal.cz/casopis